WWW: Pokud hudba nevyvolává obraz, tak to pro nás nefunguje

Novou desku Neutopíš se dvakrát v téže řece skupiny WWW si přišlo v úterý 9. října na brněnskou Flédu poslechnout asi čtyři sta lidí. Co nám interpreti o sobě a jejich tvorbě prozradili?

Kapela WWW vznikla v 90. letech. Jejími zakládajícími členy jsou filmový režisér Ondřej Anděra a malíř Lubomír Typlt. Jako jedni z prvních začali experimentovat s rapem v ČR. V pozdějších letech se od rapu přiklonili spíš ke klasickým nástrojům. Byli nominováni na několik hudebních cen. Podařilo se jim získat prestižní uměleckou cenu Revolver Revue. Byli pozváni jako předskokani na koncerty např. těchto umělců – Sinéad O’Connor, Boys Noize, The Goats…

Kdybyste měli jednou větou charakterizovat svojí hudbu, jaká věta by to byla?

Ondřej: Jedním slovem – antižánr.

Kam jste se jako skupina posunuli od počátku vaší tvorby?

Ondřej: Od teenage hiphopu, přes crossover, neurobeat, k tomu, co hrajeme teď, ale to ještě nedokážu přesně charakterizovat. Nás vždycky bavilo vyvíjet skladby od bodu nula, čekat, kam nás to dovede a nevracet se k původním motivům. Neradi jsme dodržovali klasické struktury. Za tu dobu, co hrajeme, se naše hudba dost proměnila, ale to je přirozený vývoj. Něco vás pálí víc a něco míň.

Kdy skupina vznikla?

Ondřej: Ke vzniku skutečných www došlo až s vydáním alba Neurobeat v roce 2006. To, co se dělo předtím, byla příprava, pokusy a rozpad. Ten posun je asi v postupné změně nahlížení na hodnotu výpovědi v jednotlivých skladbách.  Před deseti lety tam bylo až moc vzteklých výkřiků, dnes je to spíš sarkastické pozorování světa. Posun je od skoro až zuřivé hysterie. To však neznamená, že by ponor do tématu nebyl tak intenzivní. Spíše se mění způsob, jakým svět zachycujeme.

S novým albem Dvakrát se ve stejné řece neutopíš už máte za sebou pražský křest. Jaké byly ohlasy?

Milesa: Bylo to úspěšné. Lidé byli milí a spousta z nich si desku už koupila, takže znali všechny skladby. Máme stálé publikum, věděli, že to přijde a těšili se.

Ondřej: Energie na křtu byla neuvěřitelná. Sami si ještě s novými skladbami nejsme úplně jistí, nemáme je usazené v sobě. Lidi nám to ale od prvního tónu vraceli zpátky, podpořili nás, abychom se do toho dobrodružství společně pustili. Přes všechny nejistoty nás ten koncert bavil.

Od vydání předcházející desky Atomová včela uběhlo již pět let. Proč došlo k takové pauze?

Ondřej: My jsme se s Pavlem Fajtem orientovali na koncertní podobu. Já jsem vytvořil sólovou desku. Lubomír (Lubomír Typlt, pozn. red.) se zase věnoval malbě a tím jsme spolu ztratili kontakt. A tak minulo pět let.

Jak jste se dali zase dohromady?

Ondřej: Potřebovali jsme si k sobě znovu najít cestu a uvědomit si, zda má smysl spolu znovu začít něco tvořit. Nalézt to, co chce člověk od dané skladby slyšet, je asi ten nejtěžší proces. Člověk musí být k sobě tvrdý.

Foto: autor Jaroslav Krezek (fb: @jaroslavkfoto)/vyfoceno pro Fléda klub

Jste z něčeho z počátku nadšení, ale nakonec z toho skladba nevznikne?

Ondřej: Stává se to dost často. Naopak spousta zprvu nenápadných věcí nakonec ukáže svou sílu. Člověk to nepozná hned na začátku, to je na tvorbě právě to nejtěžší. Na nové desce není řada věcí, kterým jsme ještě před půlrokem věřili.

Z čeho čerpáte inspiraci při tvorbě?

Ondřej: Spoustu věcí je ze života, spoustu věcí z hudby, kterou posloucháme. Další se odehrají mezi probuzením a snem. Prvotním impulzem pro hudbu může být představa atmosféry, prostředí, obrazu, postavy. Pokud hudba nevyvolává obraz, tak to pro nás nefunguje.

Jak to bylo u nové desky?

Ondřej: Je inspirovaná tradičními „orientálními“ rytmy. Jsou tam liché rytmy, mikrotonální stupnice a nástroje. Sbírám vlastní zvuky, většinu hudby stavím ze zvuků, které jsem si někde nahrál. Takže sběr zvuků je pro mě základní druh inspirace.

Necháváte se inspirovat i jinými interprety?

Ondřej: Mám rád Shabazz Palaces, trap, novou elektroniku, berberskou nebo tureckou muziku. Může to být nebezpečné. Je důležité se inspirovat jinými, ale potom to všechno ze sebe „vyhodit“. Může se stát, že začnete tvořit v podobném duchu. Musíte si ale uvědomit, že to už není vaše tvorba a začít zase od začátku.

Od začátku?

Ondřej: Ve vzduchoprázdnu nafouknout nějaký nový balón a vypustit ho. Často se nechám ovlivnit, ale nedělám to schválně. Zamilujete se do nějakého směru nebo kapely a ono se to děje samo.

Kromě alba, chystáte v blízké době něco dalšího?

Ondřej: Chtěli bychom vyvíjet koncertní program. Také bych rád otitulkoval všechny skladby, aby byly přístupné zahraničnímu publiku. Rád bych se vrhl do pár skladeb v angličtině, protože mě zajímá, co z toho vzejde. Chceme také něco natočit.

Co byste vzkázali posluchačům Radia R?

Ondřej: Nic v životě neočekávat a nechat se překvapit. To se ale nestane, pokud bude člověk ležet se založenýma rukama na posteli. Tedy neočekávat, nechat se překvapit, ale vydat se směrem, kde by ta překvapení na nás mohla čekat. A oni se vám ty zázraky opravdu začnou dít…