Václav Müller: Hradecký slunovrat je o víně, otevřenosti a poznávání neznámého

Jak se zrodil nápad pořádat festival na zámku v Hradci nad Moravicí?

Kdysi jsem hodně fotil a vystavoval cestovatelské fotky s kamarádem Zdenkem Svánovským, se kterým dnes řeším slunovratí dramaturgii. Tyto výstavy doprovázelo hraní mých kamarádů, třeba Karolíny Kamberské, Beaty Bocek, Martiny Trchové a jiných. Krásnou velkou výstavu nám připravil v Bílé věži hradeckého zámku kastelán Radek Přibyla, hrál Petr Linhart, náš souputník nejbližší. Jelikož byli všichni nadšení, řekli jsme si, že by tomuto místu velmi slušel festival, a jelikož je Radek výjimečná osobnost, dovolil jeho uspořádání přímo na národní kulturní památce. Druhým impulzem byly moje čtyřicátiny, kdy se z plánovaného narozeninového večírku vlastně zrodil Hradecký slunovrat.

Co je pro Tebe na festivalu klíčové, co na něm nesmí chybět?

Mám chuť v nadsázce říct, že všechno. Děláme si to hodně složité, spoustu programových bodů, vychytávek, vždyť jen to, podle mě opravdu vychytané gastro dá hromadu práce. Dáváme si za cíl návštěvníka festivalu obohatit, chceme mu otevřít nové obzory, aby poznal něco, co jej dosud minulo, a s tím samozřejmě souvisí i multižánrovost našeho festivalu. Zveme takové účinkující, jejichž práce se nám libí, baví nás, když mají přesah a mají co říci. Dále je pro nás samozřejmě klíčový krásný zámek v Hradci nad Moravicí, někdejší centrum vysoké německé kultury a dnes turistický středobod širokého okolí. Prostě tradice kultury je na zámku dlouhá a Hradecký slunovrat se stal dalším článkem, který v této tradici pokračuje.

Kdybys měl zvolit třeba tři slova festivalu, která by to byla?

Myslím, že většina lidí by volila dobré víno, které je s festivalem úzce spjato. Potom je to určitě přátelskost. Neřešíme batohy a nezakazujeme vlastní vodu, to je absurdní trend. Vzájemnost a blízkost lidí je pro nás moc důležitá, protože máme být všichni na jedné lodi. Třetím bude otevřenost, protože jen málokterá akce obsáhne žánry od folklóru po čistou elektroniku. A zase se vrátím k zámku. Z něj vyplývá genius loci tohoto místa, a my jej hlavně nesmíme pokazit. Často říkám, že ať pozveme v budoucnu na Hradec kohokoli, zámek bude vždy tou největší hvězdou.

Na začátku rozhovoru jsi zmínil festivalové víno, jaký se k němu váže příběh?

Dlouho před festivalem jsem znal úžasné vinařství Krásná hora. Když jsme přišli s nápadem festivalového vína, Krásná hora do toho šla okamžitě s náma. Vzniklo naše vlastní festivalové cuvée, které bylo původně bílé a letos chystáme i červené. Jedná se zřejmě o úplnou raritu. Nedopátrali jsme se, že by měl někdo něco podobného.

Pojem festivalu bývá spojován především s hudbou, ale u Hradeckého slunovratu se to zdá být docela jinak…

Považujeme se za festival spíše kulturní než čistě hudební. Program přednášek, diskuzí, výstav a dalšího doprovodného programu je stejně důležitý jako koncerty. Letos se tento nehudební program souhrnně jmenuje Salon Mechtilde, coby pocta kněžně Lichnovské. Architekt David Vávra, Michaela Vetešková z Českého rozhlasu, výstava Jaromíra 99 nebo slam poetry Anatola Svahilce, tito a mnozí další jsou důležitou součástí programu. Chceme reflektovat aktuální témata a důležité trendy dnešní společnosti.

Hradecký slunovrat tak má oproti většině festivalů výrazný společenský přesah?

V jistém smyslu asi ano. Z programu je vidět, co si o světě myslíme a jaké jsou pro nás důležité hodnoty. Nejsme a nechceme být festival pro davy, tudíž nemusíme ani jít na společného jmenovatele, tedy nejnižší článek toho širokého davu.

Nechcete tedy profláklé kapely známé z komerčních rádií?

Přesně tak, u nás je důležitá kvalita. Tedy podle našeho subjektivního pohledu. Není to o jedné oblíbené kapele, u Hradeckého slunovratu si lidé kupují lístek na akci. Typický ohlas posledního Winter Edition – bylo tam necelých čtyři sta nadšených lidí a bylo to takový to: „Žádnou z kapel jsem před akcí neznal, ale ze všech jsem nadšený!“

Zmínil jsi Winter Edition Hradeckého slunovratu, o co se jedná?

Oslovil mě Michal Němec z Jablkoně, zda mu nechci dělat produkci na desku, což se samozřejmě neodmítá. Řešili jsme, kde desku pokřtít. Navrhoval jsem samozřejmě Prahu, ale Michal namítl, že když máme k dispozici tak krásné místo, jako je zámek v Hradci nad Moravicí, byla by škoda jej nevyužít. Přidali jsme tedy další interprety: naše milé Ladě, Žambochy, Martinu Trchovou a solového Honzu Žambocha, a vznikla tak první Winter Edition, která už každoročně funguje jako svébytná akce se svou vlastní atmosférou uvnitř sálu.

Rozrůstá se tím pádem Hradecký slunovrat z léta do celého roku?

Naše komunita ráda poznává a ráda vidí, že akce žije, proto jsme vymysleli Večery s Hradeckým slunovratem. Tam chceme ukazovat menší věci jako nové kapely, cestopisné přednášky a diskuze. Skvělé je, že se na Hradecký slunovrat napojuje ohromné množství šikovných lidí, kteří jsou ochotni pracovat a rozvíjet sebe i festival.