Nedaleko od brněnské Vaňkovky se schovává Café Práh, kam ve čtvrtek 26. ledna zavítaly tři kapely s žánrově odlišnými repertoáry. Hot Club of Brno, Candish a NaMars!
Stolky úhledně vyskládané vedle sebe, židle otočené směrem k malému pódiu doplňují klidnou a sofistikovanou atmosféru. S úderem sedmé sedí v publiku málo lidí. „Je nás teď tak stejně jako vás. To je úděl toho, že hrajeme jako první,“ směje se Jaroslav, kontrabasista uskupení Hot Club of Brno, což je název jen prozatimní.
Z publika při písničkách nezazní ani hláska, všichni pečlivě poslouchají a slabý potlesk se ozývá až po jejím skončení. Kromě kontrabasu hraje na housle Aneta Wirth, a na kytary Matěj Habrnál a Luka Cojhter, který je také autorem části repertoáru. Ten je tedy částečně autorský a částečně reprodukovaný. Nejednou padá jméno Django Reinhardt, které dokresluje gypsy jazzově a swingově orientovaný set. Kapela je tímto jazzovým kytaristou silně inspirována.
Kamenné tváře vystupujících, ve kterých je vidět soustředění, se lámou jen když si člověk všimne jejich interní komunikace, například pokývnutí nebo letmého pohledu bokem. Hudebníci si navzájem dávají prostor a doplňují se tak, že má každý z nich možnost zazářit. „Vůbec jsme si nestihli dát zkoušku, tak jsme to trochu lovili,“ komentuje po skončení skladby Webste, Aneta Wirth průběh vystoupení.
Po desetiminutové pauze, kdy bílé světlo s nečekanou rychlostí ozářilo celou místnost, pokračuje kapela číslo dvě. Jde o skupinu Candish, která je sestavená z pěti hudebníků. Viditelně jí dominují vokály Sáry Pudilové, která se s lehkostí propracovává popovými písničkami například od Amy Winehouse nebo Jackson 5. Melodie je ozvláštněná hravými tóny kláves. Vystoupení chybí kapka gradace, kterou ale po další krátké pauze přináší kapela NaMars!
Od začátku setu nabízí energii, která je patrná ve tvářích a všech pěti hudebníků. Lidé se pohupují na židlích do rytmu pop funku, který v sobě má nádech nostalgických osmdesátek. Poprvé za večer zaznívají písničky v češtině například Srdce je stroj se svým basovým sólem nebo píseň Hvězdář věnovaná pořadateli akce. Kromě několika převzatých skladeb většinou jde o autorské počiny.
Zvuky elektrických bicích, kytar a kláves obohacuje saxofon. „Do kolika tady vlastně můžeme hrát?“ ptá se kytarista a vokalista Igor Jedounek. „Jak dlouho chcete,“ dostává se mu odpovědi z publika.
Kapela NaMars do Café Práh nevkročila poprvé, podle slov Jedounka už si tam zahráli o několik let dřív, tenkrát ale ještě v jiné sestavě. „I když tu bylo méně lidí, atmosféra byla skvělá,“ dodává.
Kolem desáté koncert pozvolna končí. Lidé postupně odchází, a i my se tedy zvedáme a s pocitem uspokojení odcházíme domů.
Laura Hájková
Nejnovější komentáře