Sono si nadělilo k narozeninám Glena Hansarda, ten přivezl něhou i drsnost, která léčí

V krátkém čase a silném tvůrčím období se Glen Hansard vrátil začátkem května do našeho brněnského hudebního planetária – klubu Sono, které právě slaví své 5. narozeniny. Pověstná akustika a nazvučení tohoto podniku zaručovaly nerušnou cestu k slibnému hudebnímu zážitku. Hansard s sebou přivezl své čerstvé album This Wild Willing, a přitom to předposlední, Between Two Shores, vydal teprve minulý rok.

Kromě prozatím chladného a deštivého května Glenovi předskakovalo duo Joe Quartz, dynamická kombinace šansonu a elektropopu z Francie. Samotný Glen vzal na turné opět početnou kapelu, nicméně všech deset muzikantů se na podiu elegantně ukrylo pod červená stínidla retro lamp a Hansard vplul do večera baladou Fool’s Game z nejnovějšího alba. Jemné instrumentální tempo venkovského potoka uprostřed vybuchlo jako oslnivý granát a zase se uklidnilo s perským poetickým recitálem v podání Aida Shahghasemi. Takovou překotnou proměnu atmosféry v rámci jedné písně zažili fanoušci ještě třeba u další novinky I’ll Be You, Be Me –  Glenův křehký šepot najednou vygraduje tak, až jsem se bál, že to kytara nepřežije. Jako by svou hudební energií sázel stromy a vzápětí ten les kácel. Jeho schopnosti citlivě oscilovat mezi klidně se vlnící trávou a řvoucím příbojem se vyrovná málokdo.

Více než důstojně Glena během hudebního večera doprovázeli výtečně zvolení muzikanti. Mezi instrumentálními ochutnávkami smyčců, klavíru nebo kontrabasu stojí jistě za zmínku 12strunná akustická kytara v rukou španělského virtuosa Javiera Mase, například v Race To The Bottom nebo jeho mocné sólo v Didn’t He Ramble, když mu Glen prostě vrazil do klína svou elektriku.

Intimnější momenty přicházely třeba s McCormack’s Wall, kterou Hansard odehrál sám pouze na klavír. Ovšem nejnaléhavějšího projevu celého večera dosáhl v písní Grace Beneath the Pines. Tuto tklivou hudební výpověď vléval do prostoru sálu bez mikrofonu, v kleče na okraji pódia – tehdy snad přestaly i hodiny tikat, a když jsme u toho patosu, přiznávám se – je to poprvé, co jsem měl na koncertu, jak se říká na krajíčku.

Tříhodinový koncert Glena Hansarda představil především jeho novější tvorbu, která ovšem vyrůstá z těch starých dobrých kořenů. Vrozená vlídnost tohoto irského písničkáře dokázala po pár písních rozpustit bariéru mezi publikem a jevištěm, a to když takhle Gelonovi občas někdo donesl pivo, poslal láhev pálenky nebo muzikant povídal o svých vzpomínkách na Brno a zdravil z pódia staré známé. A právě tím si troufám tvrdit, že byly a zůstanou vystoupení Glena Hansarda v Brně jedinečné.

Text: Ulf

Foto: Tomáš Valnoha