Na islandské Vök tančilo snad celé Brno!
Těsně před Valentýnem mohly všechny brněnské polovičky i ti bez nich vyrazit do Kabinetu Múz na islandské Vök. Trojice z Reykjavíku se do Brna vrátila po roce, aby představila chystanou desku In the Dark, kterou už předtím načrtla několika vydanými singly. Publikum rozehřáli brněnští Himalayan Dalai Lama a už na ně bylo v sále poměrně těsno.
Charismatická zpěvačka a zakládající členka Margrét Rán si musela získat všechny od prvních řad až po poslední příchozí balancující na okraji naplněného sálu. Stejně jako celá energická show doplněná o skromně vymyšlenou světelnou instalaci postavenou jen ze dvou řad zářivek, kapele se podařilo vybudovat senzační atmosféru, intimní a se světly, která dokreslovala nálady skladeb.
Vlastně jsem ani tak strhující vystoupení od Vök nečekala a nadchlo mě, že jsem se mohla od začátku do konce protančit, všichni v sále spolu na chvíli tak trochu splynuli, nikdo se bezohledně necpal ani neokřikoval, všichni si chtěli užít to, co nám dobře naladění (i hudebně dobře naladění) Vök nabídli.
Během koncertu mě ale také napadla malá úvaha nad tím, že i když je Island bohatou zásobárnou kapel s pohádkově jemným vokálem, křehkou vizáží a taneční elektronikou, vždycky nás v Evropě dostanou. Současná scéna populární hudby z Islandu se tak mění v jakýsi stereotypní pojem, který jsme schopní aplikovat na většinu jejich tvorby, která k nám proudí a efektivně plní očekávání fanoušků. Možná je otázkou času, kdy nás tenhle příval severské křehkosti přestane bavit, i když tu asi vždycky bude mít fanouškovskou základnu. Věřím ale, že Island dokáže nabídnout větší rozmanitost a stojí za to ji objevovat.
Koncert Vök byl pro mě nádherně stráveným večerem, na který si vždycky ráda vzpomenu a tak to má být, ale do budoucna bych ráda začala vidět celkově severskou scénu jako víc než jen dream pop elektroniku x metal. Kárám tak i sebe za lenost vidět dál než k tomu, co se mi samo nabízí a úplně náhodně se to děje zrovna v článku o Vök, na kráse jejich vystoupení to rozhodně nic neubírá.
Autoři: Barbora Jurašková, Petra Stanová