Max Záruba: „Celá rozmanitá komunita rádia je vlastně taková moje druhá rodina v Brně.“

V dalším z rozhovorů jsme se rozhodli vyzpovídat jednoho z našich „nováčků“, DJe a v současné době taky jednoho z vedoucích hudební redakce Maxe Zárubu.

Ahoj Maxi! Jako první věc studia. Řekni mi, co jsi studoval/co studuješ?
Ahoj, po maturitě jsem svoji univerzitní dráhu začal v Praze na Univerzitě Karlově, kde jsem studoval sociologii a psychologii. Po dvou letech jsem se ovšem rozhodl přejít do Brna na Masarykovu univerzitu, kde nyní studuji druhým rokem již pouze sociologii na FSS.

Proč jsi odešel z Prahy do Brna?
Bylo to především kvůli kvalitám, které FSS nabízí. Univerzita Karlova je bezesporu v mnoha ohledech skvělá, ale přišla mi, že je spíše teoreticky zaměřená a mě zajímá hlavně uplatnění skrze výzkum a praxi. Co se týče budoucnosti, tak bych se rád věnoval urbanistické sociologii na magisterském titulu. Toto zaměření Masarykova univerzita na Mgr. přímo nabízí, takže přechod do Brna byl jasná volba.

Co tě přivedlo k práci v rádiu?
Byla to vlastně docela náhoda. Při prokrastinačním scrollování a procházení internetu během minulého zkouškového jsem narazil na post, který hlásal, že Radio R nabírá nové členy. K tomu se ještě přidala moje láska k hudbě a fakt, že znám Tibora Vocáska, o kterém jsem věděl, že pracuje v rádiu. Pivo dalo pivo a já se ocitnul na konkurzu.

Popiš třemi slovy Radio R.
Alternativní. Komunita. Láska.

Co v rádiu děláš?
Momentálně jsem byl čerstvě „povýšen“ do funkce vedoucího hudební redakce, které jsem taktéž členem a zároveň tedy vysílám jako moderátor pořadu zaměřeného na elektronickou hudbu ve všech jejích podobách.

Udělej si reklamu. Řekni mi, proč bych si měla pustit zrovna tvoji show.
V současné době, jak už jsem zmínil, vysílám pořad zaměřený na elektro – Electrolytes. Jedná se o naprosto šílený koktejl, který občas tematicky vyhraním v souvislosti s nějakou hudební událostí, které se zúčastním nebo třeba jen tím, že v dané období objevím nějakého hrozně úžasného neznámého interpreta. Electrolytes se snažím designovat nejen pro šílence, kterým koluje v žilách řádně koncertovaný elektrolyt, ale i pro náhodné posluchače či fanoušky naprosto odlišných hudebních stylů. Dělám to tak, že brilantní tracky, které pro konkrétní večer vyberu, pak prokládám mým, již výrazně méně brilantním, komentářem zajímavostí a obskurností (pokud se nějaké najdou) o daném interpretovi. Další semestr navíc plánuji svoje působení v éteru obohatit ještě o pořad zaměřený spíše na méně známé věci z 60s a 70s. Takže neváhejte a pokud vám neladí elektro, tak stále je tu pro vás možnost v rámci surfování na rock&rollové vlně eRka.

Jaká je tvoje nejoblíbenější vzpomínka spojená s rádiem?
Rozhodně nemám jednu konkrétní. Pokud bych měl ovšem vybrat nějaké highlighty, tak se bezesporu bude jednat o události pořádané právě eRkem či ty, kterých jsem se v rámci rádia zúčastnil. Určitě bych pak zmínil soutěž studentských rádií „Radioralley“ v Žilině, chatu se členy celého rádia nebo každoročně pořádanou spektakulární akci – Piknik Radia R.

Plánuješ v Radiu R zůstávat? A jestli ano, jak dlouho?
Rozhodně zatím plánuji zůstávat. Celá rozmanitá komunita rádia je vlastně taková moje druhá rodina v Brně, což je dost silné tvrzení na to, jak krátkou dobu jsem v rádiu. Hlavně to bude asi tím, že rámec alternativna, které se vymezuje proti mainstreamovým proudům a vlastně definuje celé Radio R, je mi ušitý jako na míru. S novými povinnostmi a možnostmi na postu vedoucího hudební redakce máme ještě s co-vedoucí Zuzkou Macháčkovou spoustu nových plánů na projekty, které určitě chceme zrealizovat a pozvednout tak hudební redakci opět z prachu zašlé slávy. Co bude poté vážně nevím, ale řekněme, že zatím na odchod z Radia R vážně nemyslím.

Stal se ti tu nějaký trapas?
Trapasů se mi v eRku stalo neuvěřitelné množství. Jednou jsem třeba přišel přes den do redakce a zjistil jsem, že právě vysílá jedna kamarádka, tak jsem v bodré náladě vtrhl do studia s tím, že jí pozdravím. Nedošlo mi ovšem, že zrovna do mikrofonu hlásí zprávy ze světa, a tak byla informace o testu raketových hlavic v KLDR obohacena o mé entuziasmem nabité „Zdarec“ na celé studio.

Na co jsi v životě hrdý?
To je zvláštní otázka, na kterou podle mě nemůže úplně mladý člověk nějak pořádně odpovědět bez spadnutí do depresivního stavu, že vlastně nic moc nedokázal, na co by mohl být hrdý. Každopádně jsem určitě hrdý a zároveň nesmírně vděčný za prostředí lidí, ve kterém se nacházím a mohu s nimi podnikat a tvořit věci. Rozhodně zde významnou roli hraje právě oblast Radia R a zde bych mohl být vlastně i hrdý na to, čeho se mi podařilo dosáhnout. Tedy určitého rozvoje jednoho z mých dlouhodobých snů – začít se věnovat djování a dále určité stálosti Electrolytes, které jsem, i přes počáteční pochyby, celý semestr zvládnul vysílat v alespoň trochu smysluplné formě.