Matúš Jankovič, kolega, ale v první řadě kamarád k nezaplacení.

Bohužel je to tak. V pátek jsme byli pochovávat jednoho z našich kolegů, který tragicky zahynul 28. 6. v Kongu. Nikdo z nás nedokázal uvěřit zprávě, že tenhle klučina s brýlemi a věčným úsměvem na tváři podlehl zraněním při autonehodě. Doufali jsme, že se jedná o žert. Žert, který bychom mu všichni odpustili, hlavně když by to nebyla pravda. Bohužel, žert to nebyl.

Matúš nás opustil velmi mladý. Měl spoustu vlastností a na pár z nich bych rád zavzpomínal. Přestože jsem Matúše znal pouhé dva roky a mnozí jej znali lépe a déle, jedno Matúš uměl geniálně: svou náturou jste v něm viděli skvělého přítele, člověka, na kterého jste se mohli obrátit, někoho kdo měl velmi dobrou náladu, ať se dělo cokoliv. Protože kdokoliv ho znal, má pocit, že mu odešel jeden z jeho nejlepších přátel, protože to Matúš uměl – stát se vaším výborným kamarádem, i když jste ho tak moc neznali.

Večer po tragické události jsem seděl se skupinkou lidí oblečených v černém vzpomínajících na něj. Ano, slzy jsme měli na krajíčku, ale všichni jsme si dokázali vzpomenout na nespočet veselých příhod. A to je to, co nám Matúš do života přinesl. Radost, smích a lidskost.

Bez Matúše by bylo Radio R úplně jiné rádio. Bez něj bychom byli jiní lidé a určitě bychom se méně smáli. Jsem vděčný za možnost ho poznat, ačkoli jen na tak krátkou chvíli. Jsem rád, že jsem poznal člověka s takovou energií a chutí do života.

Jestli si něco z tebe můžu odnést, tak je to pohled na život. Matúši budeš mi (nám) moc chybět a ať už jsi kdekoliv, za sebe, ale i za všechny  z Radia R ti děkuji. Děkuji, že ses stal součástí každého z nás.

Rodině vyjadřuji upřímnou soustrast v těchto náročných dnech.

Jakub Pavlík