Kato z Prago Union – Chtěl bych se přestěhovat do Brna a otevřít si tu bar

15. 3. 2019 se v Kabinetu Múz uskutečnil další benefiční festival Dagmar music fest – DMF nám ve svém sedmém pokračování přivezl do klubu Kabinet MÚZ opět hvězdnou sestavu. Na jednom pódiu během večera vystoupila (mimo jiné) legendární formace Prago Union a W.W.W. (resp. WWW NEUROBEAT). Tím páteční party neskončila. Pokračoval ještě člen MUAH! crew Tom Holič se svým live setem.

Výtěžek festivalu je věnován dětem z brněnského dětského domova Dagmar a využit výhradně k hrazení jejich kulturních, sportovních, volnočasových a poznávacích aktivit. Nejde o charitu, ale skutečnou benefici, jež se díky nabitému programu poněkolikáté stává jedním z jarních vrcholů brněnské klubové scény.

Pro Radio R jsme vyzpovídali Kata, hlavního představitele skupiny Prago Union.

Jak se máš?

Dobře. sbírám síly po koncertu, kterej byl super jako vždycky v Brně.

Jak vnímáš koncerty v Brně, jaký pro tebe Brno je?

Brno mám moc rád i koncerty jsou tu skvělý a uvažoval sem i o tom, že za jistých okolností, a že je to furt ve hře, bych se sem i přestěhoval. Přijde mi to tady jako v Praze po revoluci ta kavárenská kultura. Žije to tady upřímnějším způsobem i proto, že tu není tolik lidí jako v Praze. Prahu mám rád a nemyslím si, že tady furt je ten mindrák Brno vs Praha. Když bych měl říct další město po Praze, ve kterým bych chtěl žít, tak řeknu Brno. Sem rád že Brno ze sebe setřáslo ten mindrák vůči Praze. Ti, co ho měli stárnou a odcházej. Mám rád i holky z Brna, jsou hezký, milý a tolerujou nás, opilce.

Já sem se v Praze narodil. Existují okolnosti, za kterých bych sem přišel, ale jsem s rodinou a kdyby rodina chtěla zůstat v Praze, tak tam zůstanu. Každej chce zůstat ve městě kde se narodil. Má tam svý lidi, svý místa a má to tam rád. Ale jak říkám, jestli se budu stěhovat z Prahy tak to bude do Brna. Určitě by mi to prospělo, ale je to složitý. Uvažuju o tom, že bych si udělal vlastní bar a že bych ho udělal v Brně. Byl bych tady dva týdny v měsíci za barem a pak bych jel zase na dva týdny do Prahy. No a takhle bych já pendloval.

Jak hodnotíš po delší době album Smrt Žije?

Hodnotit ho musejí ostatní lidi. Do toho alba jsem dal v tu chvíli všechno, co sem v sobě našel a jsem rád, že to zafungovalo. Přemýšlet nad tím, co bych tam udělal a neudělal je bezpředmětný. Je nutný udělat to maximum, co seš ze sebe schopnej dostat v danou chvíli, a to sem snad udělal. Lidi to maj rádi, tak je to v pohodě a snad jim to něco dalo. Snad sem neplejtval jejich časem.

Jak to vypadá s nový albem?

Řeším teď příští desku a konečně sem přišel na koncept, kterým bych to chtěl vést. Bude to navazovat na desku smrt žije. Jak sem se probudil z kómatu, tak budu mít ztrátu paměti a budu muset zase přijít na to, kdo sem. O tom bude nová deska. V těch písničkách budu přicházet na to, kdo sem a odkud pocházím, abych to nakonec mohl změnit. Musíš přijít na to kdo seš, aby si s tím mohl něco dělat.

Ten leitmotiv tam bude pokračovat, ale bude to nová deska. Zatím nejlepší název, co mám je Perpetuum Promile, protože tak to prostě je, ale snad to nebudou takový Tři Sestry ten název. Já mám vždycky nějakou představu, jak to má bejt, a když sem vydal smrt žije, tak sem řekl, že další desku bych chtěl za tři roky, takže to je správný. Díky ty školce, co sem si doma udělal, to je ale trochu složitější, takže to nebude třeba v létě, jak sem plánoval ale asi až na podzim, ale de to podle plánu.

Myslím, že fanoušci si zvykli počkat. Jak to vidíš ty?

Já čekám stejně jako oni, protože nemá cenu vydávat něco jen abych něco vydával a nechci plýtvat časem ani posluchačů, ani svým.

Jak jsi teda na tom?

Beatu mám na tři desky, texty taky mám, ale je to složitý. Když třeba dělám beat a přiběhne malá, tak dám CTRL-S, odběhnu a pak se vrátím a pokračuju. Vzhledem k tomu, že texty dodělávám až u mikrofonu, když to zpívám, tak na to potřebuju soustředění a delší dobu, což často není možný, když přiběhne malá. Pak zase trvá delší dobu, než se do toho znovu dostanu.

Materiál mám, beaty mám. Až mám skoro problém si z těch všech beatů pořádně vybrat. Ale myslím, že to zvládnu. Při nejhorším to dotáhnu v hlavě do takový míry, do jaký to bude možný a pak se prostě na nějakou dobu odstěhuju někam, třeba do Brna nebo poblíž, kde to nazpívám a na podzim to bude.

Když si dělal desku smrt žije tak jste očekávali první dítě. Teď už máš třetí. Jsou teď děti ta největší změna ve tvorbě hudby a práci na desce?

Za poslední 3 roky sem udělal víc dětí než písniček. Děti jsou fakt super, můžu doporučit. Je to ale samozřejmě složitý.

Jsou teď lidi v Česku nebo ve světě, s kterýma bys chtěl nějak spolupracovat?

Já bych furt rád udělal tu pecku s KRS Onem, kterej je takovej můj učitel. Už jsme se domluvili, ale nějak to usnulo, což se někdy stane. Mezi českýma je spoustu talentovaných, počínaje MC Geyem a dalšími. I v tom trapu se najdou lidi, který mají názor. Je tady spousta zajímavých lidí. Není zde nejlepší, ale je víc nejlepších a každej je jinej, a o tom to má bejt. Nemá cenu dělat něco, co už někdo jinej dělá. To je ztráta času posluchačů i tvýho.

Jediný, co tady nebylo a už tady ani nebude seš ty, takže nejlepší, co můžeš udělat, je dělat sebe.

Co práce?

Už u Dezorient Expresu sem přestal chodit do práce pravidelně a od tý doby sem už dělal jen sem tam extérně něco a teď už dělám jen muziku. Není to ale žádnej med. Obzvlášť se třema dětma je to občas docela pruda, ale dokud to pude, tak to dělat budu. Právě proto uvažuju o tom, že si udělám nějakej ten bar. Potřebuju vymyslet asi něco co by úplně nekolidovalo s tou muzikou, ale zároveň to nějak doplnilo tu pravidelnost těch příjmu. Jako ta muzika se dá, nějak to funguje. Ale nemám úplně pocit, že to mám pod kontrolou a už vůbec to není něco pravidelnýho.

Teďka třeba sem měsíc a půl neměl koncert a každej den sem běhal, aby bylo na snídani druhej den, na nutrilon (směje se). Je to občas opruz, jak říkám, ale asi sem nikdy nebyl ničím tak prospěšnej, jako tímhle. Takže dokud lidi budou mít pocit, že to je dobrý, tak to budu dělat.

Musíš teda brát koncerty z nutnosti?

Ne. Vůbec to nedělám. Myslím, že jedno pochází z druhýho. Když to budeš dělat tak, jak to ty cítíš, tak to povede k tomu, že se tím můžeš živit. Když budeš předstírat to, co někdo jinej, tak je to špatný. To radši budu chodit do McDonalda.

A co Chaozz. Jak to vidíš s odstupem času?

Od začátku to bylo koncipovaný jako časově omezenej projekt, kterej přestal a už netrvá. Fesťáky byly něco navíc. Hlavní bylo turné. Pokračovat v tom by mělo smysl jenom tehdy, když by byla nová deska. V tom případě přichází do hry ty pravidla, který sme si dali, když se to přerušovalo. Že to budem dělat všichni a nebudu to dělat já sám. Udělali sme novou písničku a udělal sem jí já sám. Myslím si, že to svůj smysl mělo ve svý době a já nebudu porušovat co sem řekl. Bylo to krátký turné a všichni si to užili, posluchači i kapela. Pokračovat dál se starýma písničkama by bylo jenom vyvařování a ničení toho odkazu, kterej to má, takže jestli to bude pokračovat, tak jenom s novejma písničkama, a to v této situaci nevidím reálně.

Ale myslím si, že to tak má být. Prago Union je filozofickým pokračováním Chaozzu a museli sme si každej uvědomit co chcem dělat a zjevně to u málo koho z nás byla hudba. Myslím si, že věci jsou tak jak mají bejt.

Fotoreport zde.

 

Autor: Vladimír Belko