Na stagi vládnou syntetizátorům Oliver Torr a Isama Zing. Uprostřed všeho dění stojí opuštěný mikrofon. Slovenská zpěvačka Katarzia totiž místo na stagi tančí mezi diváky. Svému středečnímu koncertu v brněnském Kabinetu Múz tak dodává osobní a přívětivou atmosféru. Přijela představit své nejnovější album s názvem n5.
Představení zahajuje pomalejšími songy s melancholickým podtónem. Tlumené osvětlení dodává místu tajemnost a vyvolává ve mně klid. „Dneska mám zase náladu se vám svěřit,“ přiznává zpěvačka a s úsměvem vypráví historku, která se jí udála po cestě do Brna.
Do rukou bere kytaru a snaží se ji naladit. Ladička s ní vůbec nespolupracuje, ale to Katarziu vůbec nevyvádí z míry. Dělá si z nefungujícího zařízení legraci a čas krátí mluvením na diváky. Po úspěšném naladění nástroje zpívá píseň o smutku, která mě uvádí do melancholické nálady. „Vždycky když tohle zpívám, vzpomenu si, jak smutno mi bylo a jsem ráda, že už to tak není,“ komentuje skladbu.
Rozhlížím se kolem sebe a pozoruji návštěvníky koncertu, na který se přišli podívat jak vysokoškoláci, tak generace starší čtyřiceti let. Většina z nich se jemně pohupuje do rytmu. Repertoár oživují rychlejší skladby tanečního charakteru. Elektrické tóny ve mně vyvolávají chuť tancovat a nejsem sama. Taneční atmosféru doplňují osvětlení a obměňující se efekty, které nabírají na intenzitě a divokosti.
„Kam zmizela?“ ptá se mě nechápavě kamarád. V transu, který ve mně hudba vyvolala, jsem si prázdného místa na pódiu nevšimla. Náhle kolem mě prochází postava a pohladí mě po rameni. Později jsem si uvědomila, že záhadná žena procházející publikem byla samotná Katarzia. Otáčím se a všímám si slovenské zpěvačky, která si povídá s dvojicí dívek stojících za mnou.
Doznívá poslední album a trojice hudebníků se s úsměvem uklání. „Teď uděláme to vystoupení, kdy budeme chvilku čekat v zákulisí a pak se vrátíme na přídavek, jo?“ žertuje zpěvačka.
Sálem zní bouřlivý potlesk a trojice se vrací na pódium. Divákům hraje slíbený přídavek. Na závěr zve Katarzia návštěvníky ke stánku s merchem. Vybízí je, aby se stavili si třeba jen popovídat.
Společně s kamarády si sedáme k pivu a reflektujeme pocity z proběhlého koncertu. Všichni se shodujeme, že bylo vystoupení příjemným útěkem z každodenní reality a chvilkovým pozastavením času. Dopíjíme pivo a již plánujeme další shledání s Katarzií.
Veronika Hušková
Nejnovější komentáře