Kabinet v dobré společnosti – Årabrot, Sýček a Mara Jade
Na Bílou sobotu se do Kabinetu Múz sjeli rakovničtí Mara Jade, Sýček z Budějovic a norská oceňovaná kapela Årabrot – vedle dalších místních kapel, které dorazili trojici, v na svátky liduprázdném Brně, podpořit. Årabrot si odskočili z turné s Mono, se kterými taky odehráli předchozí večer v Underdogs‘. Oba večery se významně lišily, ale oba by byla škoda propásnout.
I když to při otvíračce klubu vypadalo s návštěvností bledě, o hodinu později, na Sýčky, se sál zázračně zaplnil. Sýček byl loni ptákem roku, a tak mu kapela nadělila sérii koncertů pro jeho záchranu, co plánuje pro přírodu dál je tajemstvím, stejně jako to, kdy vyjde jejich další deska. Nicméně s materiálem z desek EP, která vyšla přesně před třemi lety – 25. 4. 2016 a I. ze závěru roku 2017, si na koncertech zatím vystačí. Všichni před pódiem se utápěli v kytarových riffech na hranici psychedelie a krautrocku, který Sýček rádi označují za svoje kořeny. Ocitneme se sice na louce, v lese, v přírodě, nemůžeme se ale zbavit varovného tónu v melodických linkách, ale často i v názvech jejich skladeb – je potřeba sýčka chránit! (ale kdo se postaví za další sovy? Ventolin?)
Mara Jade po nich pak podstatně zhustili atmosféru, jestli Sýček varuje, s podstatně hardcorovějšími, ale instrumentálními Mara Jade už situace začíná být seriózní, melodické linky se ztrácejí v hutných kytarách a publikum spolu s nimi. Překvapili energií, která se nedala jen tak ignorovat, tančit (nějakým svým vlastním způsobem) snad musel i ten nejvíc zarytý netanečník. Obě kapely nás navnadily na nejexotičtější projekt sobotního večera, norské art-rockové Årabrot.
Od prvních dvou se dali snadno rozeznat nejenom svým severským původem. Sami o sobě často tvrdí, že se cítí, jako by se obecně nikam moc nehodili, to je sice pravda, ale svojí odlišností oba koncerty v Česku naopak skvěle doplnili. Kjetil Nernes v širokém černém klobouku – à la Svatá hora – a jeho žena, hudebnice Karin Park, na sebe lehce strhnou pozornost už mimo podium, když pak spustí Gospel nebo Mordoror’s Love, je to jako by na ničem jiném v tu chvíli nezáleželo. Zásadní roli ale hraje i vizuální zážitek, roztleskávání publika uprostřed setu sice působilo trochu jako krok vedle, stejně jako občasná další přehnaná gesta, ale u Årabrot se jim jen pousmějete, do jejich image to nakonec docela sedí. Jsou temní a mystičtí, přitom ale působí i svým způsobem rozpustile a lidsky. V kombinaci s jejich bezchybným hudebním projevem a chytlavými skladbami plnými kulturních odkazů pak představují nekonečně zajímavou kapelu, na kterou se chce jít po pátku a sobotě i po třetí. Jejich zvuk se navíc poslední dobou tak rapidně mění, že si nemůžeme být jistí, jestli příště nebudou zase někým úplně jiným.
Nakonec se tak nedá říct, že by se z Kabinetu odcházelo lehce nebo spokojeně. Spíš s pocitem nenasytitelného chtíče dát si celý večer znovu. Jako aspoň malou útěchu přinášíme rozhovor s kapelou Årabrot (https://soundcloud.com/b-ra-jura-kov/interview-with-arabrot) – zatím v angličtině, pro verzi s překladem sledujte naše sociální sítě.
Autor: Bára Jurašková
Foto: Marek Reinoha