Jazzový večer s žánrovým přesahem

Nejen milovníci jazzu si přijdou na své během právě probíhajícího sedmnáctého ročníku JazzFestBrno, který každý rok dává možnost naživo zhlédnout koncerty těch nejzajímavějších jmen současného jazzového světa. V loňském roce to byla třeba premiéra Diany Krall, o dva roky dříve duo Bobbyho McFerrina s Chickem Coreou.

Jazz není jen projevem mistrovské hráčské dovednosti a kompozice, ale i inovace. Společným jmenovatelem dramaturgie koncertů letošního ročníku můžeme s jistou rezervou určit přesahy jazzu do jiných žánrů hudby. Ať už je to folklor nebo reminiscence popu a rocku, vystupující umělci se nebrání pojmenováním a žánrovým zařazením mimo jazzovou oblast. Mezi hlavními tahouny festivalu jako Donny McCaslin nebo Avishai Cohen by jeden snadno přehlédl nenápadný dvojkoncert izraelského jazzového klavírního tria a francouzského kvintetu, který se odehrál v neděli 15. dubna v sále Divadla Husa na provázku. Obě dvě uskupení splňují dramaturgický záměr dokonale.

Skupina Shalosh s klavíristou Gadi Sternem, basistou Davidem Michaelim a bubeníkem Matanem Assayagem ukázala, že i v intimním, skromném projevu se mohou skrývat symboly a témata popových písní. Dokázali tak například použít téma písně Take on me od hudební skupiny A-HA, a zasadit ji do jemné disonance, akcentované běžně v řeči jazzu. Komentář klavíristy Gadiho po odehrání skladby pobavil publikum tvrzením, že je to přeci „ultimate song to sing in a shower“ a proto má své místo nejen v jeho životě ale i během koncertu. Jednodušší bluesová, či harmonicky konstruovaná až popová schémata klavíru často poskytla prostor pro jasné, ostré sólo bicích, či kulatý zvuk kontrabasu.

Hlubší zamyšlení nad tím, čím vším dnes jazz může být, dodává Vincent Peirani Quintet. Ve složení akordeon, klávesy, bicí, elektrická basa a saxofon nabízí posluchačům netradiční hudební zážitek v podobě pohybu na hraně klasiky, jazzu i rocku. Nebojí se osobitě zpracovávat témata jak legend minulého století, tak legend baroka. Dokazuje to například v písni Kashmir to Heaven, kde bravurně v předem zkomponované skladbě vytváří fúzi dvou známých hitů skupiny Led Zeppelin. Snadno rozpoznatelné téma písně Stairway to Heaven rozvádí témbrem do jiných koutů hudby i světa, orientální sólo kvílícího saxofonu je třešničkou na dortu celého díla. Svérázný mimohudební projev saxofonisty pak transformuje pouhé pasáže sólové improvizace v opravdovou jazzovou show. V projevu basisty Juliena Herna se objevují R&B rytmy a jeho zvuk dodává spolu s klávesami elektronický říz celému tělesu. Ve svém repertoáru nezapomenou hudebníci uvést i skladbu Cold Song, která je odkazem k Purcellově opeře Král Artuš z roku 1691. Rozvádí zde barokní struktury a harmonické vztahy téměř v nezměněné podobě, aby následně skončili ve vrcholném psychedelickém rocku, srovnatelným s tvorbou Pink Floyd. Rozdíly mezi žánry, ale i technikami samotné kompozice i projevy hudebníků mizí. Sám Vincent Peirani trvdí, že právě tohle je budoucnost jazzu. Nám všem tím jasně ukazuje, že jazz je dostupný i běžnému posluchači.

Koncerty, které ještě můžete navštívit:

18.4.2018 (Sono Centrum) – Gilad Hekselman Trio (IL, US)
Kurt Rosenwinkel ‚Caipi‘ (US, BR)

22.4.2018 (Sono Centrum) – Lori A. Williams & Christian Havel Quartet (US, AT)
Omar Hakim & Rachel Z ‚OZ Experience‘ feat. Linley Marthe & Louis Winsberg (US, FR, MU)

25.4.2018 (Besední dům) – Kenny Barron (US)

26.4.2018 (Divadlo na Orlí) – Katedra jazzové interpretace JAMU (CZ, SK, BG)

10.5.2018 (Sono Centrum) – Christian McBride Big Band (US)

Text: Miroslav Jurčík, Foto: Martin Zeman