Jan P. Muchow s The Antagonists přivezl do Brna své filmové melodie
Podzimní večery, plné nostalgie z odvátého léta a brzkého stmívání, nás můžou vést kamkoli. Nikdo se jde procházet do lesů, jiný si pouští filmy, nebo je jen poslouchá… Jednou z možností, jak tento zvláštní čas přečkat, byl koncert filmové hudby Jana P. Muchowa a jeho kapely The Antagonists 17. října na brněnské Flédě.
V Česku najdeme jen málo tak ikonických postav spjatých s filmovou hudbou jako Jan P. Muchow – symbol devadesátkové energie v alternativní kultuře a držitel několika Andělů a Českých lvů. Minulý rok vydal své filmové melodie na albu The Antagonist , na kterém se sešli další kvalitní muzikanti, a vznikla tak na naše poměry ojedinělá komplice. Letos na podzim tento projekt vyrazil na turné po osmi československých městech a dostalo se i na Brno.
Úvodní koncert večera ovšem patřil vycházející hvězdě alternativní scény Ondřeji Holému, který vystupuje pod pseudonymem dné. Tento muzikant představil především své aktuální album These Semi Feelings, They Are Everywhere, za které už stihl posbírat hned trojici hudebních cen (Apollo, Vinila, Anděl). V jeho skladbách se mísily protáhlé tóny, jako svlačce cukrové vaty namotané na špejli. Záchytným bodem byla minimalistická melodie. Z pavučiny světel, soustředěných na pódiu do jednoho bodu, se splétal klavírní mikropříběh, který přikrýval do sebe nasávající beaty. Během svého vystoupení předvedl dné působivou práci s povrchovým napětím zdánlivě klidné zvukové hladiny, pod kterou odkrýval syčivou a provokativně kňouravou vrstvenost. Občas jsem měl pocit, jako by se snažil nalézt zvuk ve stádiu zrodu, každopádně všechno do sebe díky jakési zvláštní chemii skvělé zapadalo. Kontakt s publikem dné navazoval vždy jen neafektovaným telegrafickým ohlášením písně, popřípadě poděkováním.
Dramaturgie večera pokračovala krátkým autorským čtením Jana Těsnohlídka mladšího. Tento mladý český básník a šéfredaktor časopisu Psí víno, představuje velmi srozumitelnou a vyzrálou linii současné české poezie. Po jeho sbírkách doporučuji sáhnout všem, kteří mají pocit, že básně skončily se Seifertem a dnešní produkci chápou snad už je sami její tvůrci.
Krátce před desátou se publikum dočkalo. Na pódiu se pozvolným tempem začala probouzet hudba, pěkně nástroj po nástroji – bicí, klávesy, smyčce, kytara a v pozadí Muchowova basa. Hlasy Emy Brabcové a Václava Havelky vytvářely povedený dialog křehké mléčné zastřenosti a nakřáplého šumavského větru. Od třetí písně For That Moment (The Ecstasy Of Saint Theresa) se kapele podařilo navázat s publikem to správné důvěrné pouto. Jemné filmové balady doplňovaly dynamičtější skladby jako Cowboy of The River (film Teorie tygra) s výraznou rytmikou nebo temná Tiger (William Blake), kdy se zprvu pomalá zakouřená kytara zvrhla v divokou nakládačku a zpěv Emy Brabcové ukázal, že umí pořádně seknout drápem. Písně aranžované pro celou kapelu pak zklidňovalo několik jednoduchých klavírních slz se smyčcovým doprovodem. Legendární Lucky boy (film Samotáři) dokonce zazněl v téměř vokálním provedení. Nedořečený konec většiny skladeb dával posluchačům dostatek prostoru pro vlastní asociace. Zraky publika přitahovaly vedle muzikantů hlavně projekce souvisejících filmových úryvků na plátno za kapelou, a celý večer svým laděním tak přitáhl a po právu udělal radost především znalcům Muchowovy tvorby. Zřejmě také proto Fléda část hlediště přichystala k sezení, což se ukázalo jako výborný nápad. Hudební nadílka byla přeci jen hlavně poslechovka. Tomu odpovídalo i kvalitní nazvučení včetně akustické kytary, která po boku dalších nástrojů měla své důstojné místo a nezanikala tak, jak to v pohybných případech většinou bývá.
Ještě před koncertem poskytl k celému projektu The Antagonist Jan P. Muchow pro Radou R krátký rozhovor:
Jaký vztah vlastně máte k Brnu?
Mám na Brno skvělý vzpomínky. Několikrát jsem tu nahrával například s kapelou Priessnitz nebo Charlie Straigth.
Jaký byl klíč k výběru písní na album?
Snažil jsem se intuitivně zvolit písně, které jsou pokud možno publiku vřelejší a známější. Z té velké spousty filmů, kam jsem dělal hudbu, jsem proto vybral především ty zpívané, aby poslech a hlavně koncerty nebyly nuda. Několik málo instrumentálek jsem ale přeci jen zařadil.
Je známo, že moc často nekoncertujete. Cítil jste před tímto turné nervozitu?
Není to ani tak nervozita, jako spíš různé technické problémy, se kterými jsem se na koncertech setkal už během hraní s The Ecstasy Of Saint Theresa. Plus koncertování jako takový je pro mě festival promarněného času, kterej nejde investovat líp. Sedíte hodiny v dodávce, pak hodiny čekáte, než se nazvučí nástroje. Navíc my hrajeme takovej menšinovej žánr, proto stačí přijet na pár míst a dojdou lidi, který to zajímá.
Zmínil jste vaši legendární kapelu The Ecstasy Of Saint Theresa. Je možné, že se ještě někdy probudí ze zímního spánku?
No, nelze to vyloučit. ale kdybych vypisoval kurzy v sázkový kanceláři, tak kurz by byl poměrně vysokej, že už se to nestane. Brání tomu hlavně skutečnost, že ani já a ani Kateřina (Winterová pozn. red.) nemáme skoro vůbec čas.
Pracujete momentálně na hudbě k nějakému novému filmu?
Aktuálně skládám hudbu k filmu Děti samoty, což je pracovní název. Potom jsem nedávnou děla dvě písně do filmu Jiřího Mádla Na střeše.
Text: Ulf
Foto: Tomáš Valnoha