Člen PR týmu a bývalý moderátor Štěpán Šůstek: V PR jsem našel prostor pro kreativitu

V dalším z cyklu rozhovorů, ve kterých zpovídáme členy Radia R, se vydáme za jedním z našich ostřílenějších matadorů. Je jím Štěpán Šůstek, bývalý moderátor, zástupce vedoucí PR týmu a spoluzakladatel projektu Psychobraní.

Jaký obor studuješ?
Studuju žurnalistiku a bezpečnostní studia.

To je trochu netradiční spojení. Jak tě vlastně napadlo jít pracovat do rádia?
Chtěl jsem získávat praxi už od prváku, takže jsem využil konkurzů do rádia a zapojil se hned na začátku studia.

Práce u nás je dobrovolnickou činností a ty, jestli se nepletu, už máš spoustu profesních zkušeností na to, aby ses uplatnil i na placeném postu. Co tě tedy motivuje v Radiu R zůstávat?

Jsou to hlavně lidi, kteří v rádiu jsou. Spousta z nich jsou moji blízcí kamarádi a díky rádiu se s nimi vídám častěji. Navíc získávám zkušenosti i mimo rádio a vím, že je pak právě v něm můžu jiným předat.

Máš nějakou oblíbenou vzpomínku spojenou s rádiem?
Mám jich několik. Mezi ty nejlepší patří rádiové akce jako chaty a vítaní nováčků a také rozhovory s novináři z USA.

Rozhovor s novináři z USA, to musela být skvělá zkušenost…
Byla to suprová zkušenost. Procvičil jsem si angličtinu a dozvěděl se, jak to chodí v Americe.

A co nějaký trapas, něco, co se naopak vůbec nepovedlo?
Trapas, no. Vzpomínám trochu nerad na svoje první vysílání, kdy jsem vysílal sám. Házel jsem jeden vtip za druhým, ale nikoho jsem neslyšel se smát. Takže jsem se mu vždycky zasmál sám a pak nastalo trochu trapné ticho.

Teď pracuješ v PR oddělení jako zástupce vedoucí. Takže v minulosti jsi měl i vlastní pořad?
Měl jsem dohromady tři. První se jmenoval Okolo světa a byl především o cestování, kdy jsme dávali rady, co kde navštívit, na co si dát pozor a tak podobně. Pak jsem měl druhý, který se jmenoval Psychobraní a tam jsme dělali rozhovory s lidmi, kteří trpí nějakou duševní nemocí. To pak přerostlo v projekt, kde organizujeme s těmito lidmi přednášky. Poslední pak byly právě už zmíněné rozhovory s novináři z USA.

Můžeš nám ještě trochu přiblížit Psychobraní?
Je to projekt, který v tuto chvíli funguje v Brně a Praze. Na podzim to vypadá, že budeme už i v Českých Budějovicích a Olomouci. Organizujeme přednášky, na které zveme lidi s duševní nemocí. Ti pak říkají svůj příběh. Snažíme se tak změnit pohled společnosti na tyto lidi, protože se na ně většina, díky ojedinělým případům, dívá jako na nebezpečné lidi nebo na lidi nemající právo na pohyb mimo léčebnu.

Jak Psychobraní vzniklo? Je původní myšlenka tvoje?
Projekt Psychobraní tu fungoval už dříve, my ho v roce 2015 přebrali s mojí kamarádkou Luckou a změnili jsme koncept. V Brně jsme tedy dva, ačkoliv už nám to trochu roste přes hlavu. V Praze jsou tři děvčata a s fotkami na facebook nám pomáhá grafik, který je taky z Prahy.

Jsou některé z přednášek i natočené?
Určitě. Minulý rok na podzim jsme získali díky podpoře kraje zrcadlovku a od té doby natáčíme přednášky, které jsou poprvé. Jsou dostupné na našem youtube kanálu.

Kam chceš dál směřovat? Vidíš svou budoucnost v nějakém rádiu nebo jiném médiu?
Žurnalistika na FSS je hodně zaměřená na klasickou novinařinu a především zpravodajství. To mě úplně nebere. Zaměřuju se spíš na PR. To mám teď jako práci a baví mě to o dost více, protože je tam větší prostor pro kreativitu a není to tak jednotvárné.

Doporučil bys naše rádio k poslechu? A jestli ano, tak proč?
Určitě bych rádio doporučil. Hlavně kvůli velké škále pořadů, které jsou obsahově úplně jiné, než můžou posluchači slyšet v komerčních rádiích.

Máš nějaké oblíbené pořady, které bys vyzdvihl nad ostatní?
Líbí se mi například JobTalk nebo Šedesátka odjinud.