„Když už člověk nabídne něco nového, musí si své posluchače nejdřív sehnat.“

Štěpán Vranešic: Myslím si, že v rádiu to funguje tak, že když už člověk nabídne něco úplně nového, musí si své posluchače nejdřív sehnat.

 

Jak by ses ty sám jako Štěpán Vranešic popsal, kdo je Štěpán Vranešic?

Tak Štěpán Vranešic je venkovan, který se dal na umění.

 

Tak úplně jednoduše?

No, lidský život není až tak složitý, že by potřebovat nějaká vzletná slova.

 

Studuješ na JAMU, co přesně?

Studuji takový obor s hodně dlouhým názvem, jmenuje se to Rozhlasová a televizní dramaturgie a scenáristika. Zakladatelem toho oboru byl Antonín Přidal, brněnský básník, scénárista a televizní moderátor. V současné době to vede Jan Gogola, což je uznávaný filmový dramaturg.

 

Ty máš svoji tvorbu na Radiu R, která se jmenuje Minutky.  Jak bys jí popsal, co přesně od toho může posluchač očekávat?

Minutky vznikli jako takový truc projekt, protože původní minutové hry založila paní Kateřina Radhouská na Českém rozhlase, ale po nějaké době ty Minutky zrušili. Takže autoři těch minutových her neměli kde uplatnit své texty. Já jsem si řekl, že by bylo dobré udělat projekt na Radiu R, kde bych obnovil prostor pro uplatnění těchto krátkých dramatických útvarů. Jenže se stala taková věc, že mezitím co jsme připravovali Minutky pro Radio R, tak Český rozhlas znovu spustil Minutové hry. Takže to bylo takové kontraproduktivní.

 

Takže se to vysílalo jak u nás, tak i v Českém rozhlase?

Ano, právě minutka od Vladimíra Marečka, Noční vlak, která vlastně popisuje příběh z kupé nočního vlaku, kdy si k jedné křehké ženě sedne uchyl a snaží se jí znásilnit. Jenže z křehké ženy se stane psychopatka, která znásilní jej. Tato minutová hra byla odvysílána na Radiu R, a potom jí zpracovat i Český rozhlas v režii Radima Nejedlého.

 

Je pro tebe těžší psát krátké hry nebo ty dlouhé? Nebo dá se to vůbec nějak definovat, co je těžší?

Já si myslím, že se to nedá až tak definovat. Každý nápad požaduje určitou formu zpracování. Třeba některý se hodí na jednominutovou hru, některý zase na delší úsek, takže je to spíš o zajímavosti toho námětu, než o nějaké lehkosti či těžkosti.

 

Která minutová hra je pro tebe top?

Tak nejvíc k srdci mi přirostla, kromě hry Noční vlak, Vladimíra Marečka, minutová hra To už je rok 2015, která vznikla pro festival Salon původní tvorby. Je to taková dada hra. Vystupuje tam pubertální syn a jeho otec, který chce obřadně zakopat synův PlayStation. Dokud nedospěje tak mu ho nedá. A ta hra končí překvapivě tím, že vlastně otec před nějakým časem zakopal svojí manželce za trest maminku, aby se tak manželka nenapravila. Tu mám docela rád, no. Autorem je Aneta Červená, což byla moje spolužačka z JAMU, která studovala klaunskou tvorbu.

 

Klaunskou tvorbu? To jsem ani nevěděla, že se vyučuje.

No, ono to je takové složitější. U nás se studovala klaunská, scénická a filmová tvorba a pak se to … nějak zlomilo. Vedení fakulty uznalo, že to není úplně reprezentativní název, takže teď se ten obor jmenuje fyzické divadlo.

 

Ale co tvoje hry?

Já jich moc za svůj život nenapsal.

 

Ani ty minutové?

Minutovou snad žádnou.

 

Takže si produkční toho pořadu?

Tak já bych se spíš nazval režisérem… ale ano, jedna moje minutová hra byla odvysílaná jako speciální vánoční díl. Vlastně to byl takový experiment, protože ona nebyla vůbec minutová trvala vlastně 7 minut a jmenovala Sen slepkyně. Mohlo by se to spíš nazvat rozhlasovým featurem, protože základem toho byl dokumentární rozhovor s mojí slepou kamarádkou, která mi vylíčila, jak vnímá svoje sny. Já jsem se pak tu její představu snažil přetransformovat do rozhlasové hry.

 

Když člověk poslouchá nějakou hru, není to jen mluvené slovo ale i zvuky a ruchy, jak ty s tím pracuješ?

Ono je to právě dost těžké, protože některý text si vyžádá zvukovou bohatost a některý právě zvukovou střídmost. Teď co jsme dělali poslední hru, která byla odvysílaná taky na Rku, s názvem Synchronycita po telefonu, tam jsme hojně pracovali se zvuky. Celé se to odehrávalo v telefonních kabelech a hlavní postavou byla pracovnice erotické linky, ke které se asi po 3 letech dovolal její bývalý přítel. Ten zapříčinil svým odchodem do zahraničí, že zhrzená šla pracovat na onu erotickou linku. A tam jsme se snažili využít dostatečně zvukové prostředí, ruchy a hudbu. Myslím, že dané téma to potřebovalo. Bylo to zvukově atraktivní až vzrušivé.

 

Režie: Život, to je další věc, která následovala po minutkách?

Režie: Život je další cyklus, který jsme založili po minutkách. Řekli jsme si, že už máme na víc než Minutky a hlavně, je už dělá Český rozhlas. Vlastně i formát Režie: Život dělá taky… dělá prakticky všechno. Už není moc prostoru pro vymyšlení něco nového.

 

Myslíš? Opravdu není nic nového, co by se dalo nabídnout posluchači?

Myslím si, že v rádiu to funguje tak, že když už člověk nabídne něco úplně nového, musí si své posluchače teprve sehnat. Takže v podstatě ne.

 

O čem tedy je Režie: Život a co tam posluchač může zaslechnout?

Režie: Život vznikla původně jako cyklus, který byl uťat s prvním vysíláním. V principu šlo o to, že to byla improvizovaná rozhlasová hra přímo v éteru s formátem rozhlasové talk show. Oslovil jsem své spolužáky ze scenáristiky a spolu jsme vypracovali koncept tří jednajících osob. Jedna ta jednající osoba byla moderátorka, beze… ona vlastně měla jméno, jmenovala se Eva Javůrská, ale byla to empatická osoba, která v průběhu hry měnila polohy. Jednou to byla Ester Janečková, jednou soudkyně Barbara jindy sympatická paní od vedle. A Eva Javůrská si pozvala Ovocný trh, jsou to fajnšmekři, kteří znají brněnský rozhlas pochopí náš vtípek, a tak se k nám dost Tomáš. A právě tento Tomáš byl naše fiktivní osoba, tedy fiktivní malíř, který se zaměřoval na malbu fekálií. Pointa té performance byla v tom, že přesáhla vlny rozhlasu, protože my jsme Tomášovi dokonce uspořádali výstavu. Celý ten fakultativní projekt se jmenoval Probíhající výstava a název nebyl náhodný. Preformace tkvěla v tom, že jsme na čtyři performerky připevnili obrazy a ony s nimi probíhaly ulicemi Brna. A asi čtyři dny po této výstavě jsme odvysílali Režie: Život. Snažili jsme se tím vytvořit radio-fiction, a právě v prvním díle se sešel Tomáš s kritičkou umění Adrianou. Nebudu úplně rozkrývat zápletku, ale postupně se posluchač dozvídá, že jejich vztah není jen profesní, že k sobě mají mnohem blíž a zároveň mnohem dál, než by se mohlo zdát.

 

Jak něco takového člověka napadne?

Tohle právě vzniklo v návaznosti na tom, že můj spolužák Michael Sodomka četl recenzi, že v Brně právě probíhá výstava. My jsme si řekli, proč by nemohla probíhat doopravdy? A tím jsme začali vytvářet ten příběh. Různě uznávaní dokumentaristé tvrdí, že nejlepší je chytnout se nějakého detailu nebo malé věci a na to pak nabalovat ostatní. No a pak z toho něco vyleze.

 

Ty si teď dostal pozvání na Prix Bohemia Radio, co to pro tebe znamená?

Teď musím vyposlechnout sedmnáct rozhlasových her a vyhodnotit z ní tu nejlepší. Samozřejmě je to pocta pro mě i pro Radio R a JAMU, že z těchto institucí také vycházejí lidé, kteří pak mají možnost hodnotit mezinárodní rozhlasový festival.

 

Co tě teď čeká v osobním životě? A pokud byl Režie: Život cyklem, který se nestal cyklem, uvažuješ o dalším projektu?

V současné době jsem si dal pauzu s Radiem R, Řekli jsme si, že už nám to nekape. Teď točím rozhlasový dokument s názvem paní Františka pro Český rozhlas. Je to taková srdeční věc. Jedná se o mozaiku ze sklonku života jedné milé profesorky ostravské konzervatoře, která si zasloužila poctu. ona je strůjkyní toho, že se na konzervatořích v Česku a na Slovensku začal vyučovat akordeon. Ona byla vlastně ta, co stála u zrodu odborné literatury pro učení akordeonu. Teď můžeme studovat akordeon jako… že už to není nástroj do hospody. Nedostalo se jí podle mě dostatečné pocty, dostala sice ocenění ministra kultury, ale její příběh nebyl dostatečně zpracován.

Celý rozhovor k poslechu:

Zmíněné rozhlasové hry:
Noční vlak: https://soundcloud.com/minutky/nocni-vlak/recommended
To už je rok 2015? https://www.youtube.com/watch?v=tUg60U4rTEw
Sen slepkyně https://www.youtube.com/watch?v=r3BvGLwoREY
Synchronicita po telefonu https://www.mixcloud.com/Re%C5%BEie%C5%BEivot/synchronicita-po-telefonu/
Ovocný trh https://www.mixcloud.com/Re%C5%BEie%C5%BEivot/re%C5%BEie%C5%BEivot-ovocn%C3%BD-trh-s-emou-javorskou/

Autor: Jelena Kudel

Soubory cookie nám pomáhají poskytovat, chránit a zlepšovat služby. Pokud budete náš web používat i nadále, vyjádříte tím svůj souhlas s našimi zásadami týkajícími se souborů cookie.

SOUHLAS SE ZPRACOVÁNÍM SOUBORŮ COOKIES


1 Co jsou soubory cookies
Soubory cookies jsou krátké textové soubory, které internetová stránka odešle do Vašeho prohlížeče. Umožňuje internetové stránce zaznamenat informace o Vaší návštěvě, například zvolený jazyk a podobně. Následující návštěva stránek tak pro Vás může být snazší a příjemnější. Soubory cookies jsou důležité, neboť bez nich by procházení sítě Internet bylo mnohem složitější. Soubory cookies umožňují lepší využití naší internetové stránky a přizpůsobení jejího obsahu Vašim potřebám. Soubory cookies používá téměř každá internetová stránka na světě. Soubory cookies jsou užitečné, protože zvyšují uživatelskou přívětivost opakovaně navštívené internetové stránky.


2 Druhy souborů cookies
Relační (tedy dočasné) soubory cookies nám umožňují propojovat Vaše jednotlivé aktivity po dobu prohlížení těchto internetových stránek. V okamžiku otevření okna Vašeho prohlížeče se tyto soubory aktivují a deaktivují se po zavření okna Vašeho prohlížeče. Relační cookies jsou dočasné a po zavření prohlížeče se všechny tyto soubory vymažou. Trvalé soubory cookies nám pomáhají Váš počítač identifikovat, jestliže opětovně navštívíte naši internetovou stránku. Další výhodou trvalých cookies je to, že nám umožňují přizpůsobit naše internetové stránky Vašim potřebám.

3 Využívání souborů cookies
V souladu s ustanovením § 89 odst. 3 zák. č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, v účinném znění, si Vás tímto dovolujeme informovat, že naše internetové stránky využívají pro svoji činnost soubory cookies, tedy Vaše soubor cookies, včetně trvalých, zpracováváme.

Tento souhlas je udělen na dobu 12 měsíců.

Internetové prohlížeče obvykle obsahují správu souborů cookies. V rámci nastavení Vašeho prohlížeče tak pravděpodobně můžete jednotlivé soubory cookies ručně mazat, blokovat či zcela zakázat jejich používání. Pro více informací použijte nápovědu Vašeho internetového prohlížeče.


4 Účel použití souborů cookies.
K personalizaci obsahu a reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze naší návštěvnosti využíváme soubory cookies. Informace o tom, jak náš web používáte, sdílíme se svými partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz.

Soubory cookies využíváme, kromě účelu uvedeného v předchozím odstavci, pouze pro následující účely: marketingu.

Zavřít